Evropská unie uplatňuje aktivní politiku rozvoje venkova, jelikož nám tato politika pomáhá dosahovat důležité cíle týkající se venkova a jeho obyvatel.

Venkovské oblasti EU jsou podstatnou součástí její fyzické podoby a identity. Podle standardní definice tvoří „venkov“ více než 91 % území EU a je domovem pro víc než 56 % obyvatel EU. Kouzlo venkovu navíc dodává úchvatná rozmanitost nádherných typů krajiny, od pohoří až po step, od rozlehlých lesů až po vlnící se pole.

Mnoho našich venkovských oblastí čelí značným problémům. Některé zemědělské a lesnické podniky musí ještě pracovat na dosažení konkurenceschopnosti. Průměrný příjem na obyvatele je ve venkovských oblastech nižší než ve městech, ubývá zde kvalifikovaných pracovních sil a vývoj v odvětví služeb zaostává. Péče o venkovské prostředí je navíc často spojena s finančními náklady.

Na druhou stranu má evropský venkov určitě co nabídnout. Poskytuje nám nezbytné suroviny a zřejmá je i hodnota venkova jakožto krásného prostředí k odpočinku a rekreaci (pokud se o toto prostředí staráme). Venkovská příroda je našimi plícemi, a proto se i zde odehrává boj proti změně klimatu. Mnoho lidí přitahuje představa bydlení nebo práce na venkově, za předpokladu, že mají k dispozici odpovídající služby a infrastrukturu.

Z toho vyplývá, že lisabonská strategie pro růst a zaměstnanost, a göteborská strategie pro udržitelný rozvoj jsou stejně důležité pro venkov jako pro města.

Předmětem politiky EU v oblasti rozvoje venkova je řešení problémů venkova a využívání jeho potenciálu.

Jednotlivé členské státy EU by teoreticky mohly utvářet a uskutečňovat vlastní, zcela nezávislé politiky rozvoje venkova. Tento přístup by však nebyl efektivní. Ne všechny země EU by si mohly dovolit politiku, kterou potřebují. Kromě toho se mnoho otázek, které řeší politika rozvoje venkova, neomezuje na oblasti vymezené státními či regionálními hranicemi, nýbrž mají dopad i na obyvatele vzdálenějších oblastí (například znečištění překračuje hranice příliš snadno a v obecnější rovině vidíme, jak se udržitelnost životního prostředí stává evropským a mezinárodním problémem). Politika rozvoje venkova také souvisí s řadou dalších politik utvářených na úrovni EU.

Proto má EU společnou politiku rozvoje venkova, kterou však do značné míry řídí jednotlivé členské státy a regiony.

Politika je částečně financována z centrálního rozpočtu EU a částečně ze státních a regionálních rozpočtů jednotlivých členských států.