V Dačického domě se zkraje týdne diskutovalo o inkluzi

Vedle mediálně známých zastánců inkluze Kláry Laurenčíkové (předsedkyně ČOSIV), Boba Kartouse (EDUin) a Pavla Košáka (Člověk v tísni) vystoupili v roli řečníků i dva ředitelé základních škol, kde mají s inkluzivním vzděláváním bohaté zkušenosti, Jan Korda (ZŠ a MŠ Lyčkovo náměstí, Praha) a Vít Šnajdr (ZŠ Kamenná stezka, Kutná Hora).  Diskutovalo se nejen o chystaných změnách, které vypuknou na podzim s novým školním rokem, a o tom, jak by se inkluze měla projevit v přípravě učitelů, ale i o praktických zkušenostech, které mají na mnoha školách, protože děti a žáci ať už autisté, s Aspergerovým syndromem, se zdravotním postižením či jiným znevýhodněním se už dávno na běžných školách vzdělávají. Není to tedy žádná novinka. Jedním ze zásadních problémů se však jeví nedostatek financí na všechna chystaná opatření. Paní ministryně Valachová je sice přislíbila, ale zatím do škol nedoputovaly. Dalším podstatným faktorem je pak nedostatek odborníků, kteří by byli připraveni okamžitě nastoupit na pozice speciálních pedagogů a dětských psychologů. Vysoké školy je sice připravují, ale mnohdy pracují v jiných oborech (např. v sociálních službách). Většina diskutujících pedagogů z obecenstva nakonec připustila, že v zásadě proti inkluzivnímu vzdělávání nic nemají, ale vadí jim, jakou formou chystané změny probíhají a že mohou přivodit likvidaci současných praktických škol. Zatím je na hodnocení dopadů těchto změn příliš brzy. Budeme si muset na ně minimálně pár let počkat.